Dali mu jméno Ježíš

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. L 2,15-21

Stojíme na prahu nového občanského roku. A to je čas, kdy možná více přemýšlíme o budoucnosti. Myslíme na budoucnost lidstva a planety země, našeho národa a státu, na budoucnost křesťanství a naší církve a na budoucnost svou osobní. Co pro ni může být rohodující a co bude v budoucnosti nejdůležitější.

Také Marie s Josefem se ocitli na novém počátku a otevřela se před nimi budoucnost narozením Ježíše. Nemuseli pro něho vybírat jméno a rozhodovat se mezi jmény příbuzných, nebo hledat takové, které mu přinese štěstí v budoucnosti. Protože Bůh jim jeho jméno sdělil ještě před Ježíšovým narozením.

Marie přijala Boží vůli bez váhání. Přitom si všechny okolnosti a slova pečlivě zapamatovala a znovu a znovu je promýšlela. Marie zde připomíná církev, která naplňuje Boží vůli bez protestů, ale ne slepě. Neboť Božímu slovu stále znovu naslouchá a přemýšlí o něm. Právě tak Boží lid spoléhá na Boží slovo.

Jméno je jakýmsi klíčem k srdci člověka. Když někomu sdělíme své jméno, vpustíme jej tak trochu do svého života. Pootevřeme dveře svého soukromí. Jestliže nám Bůh sděluje Ježíšovo jméno, dává se nám v něm poznat. Otevírá tak dveře do svého soukromí a nechává nás vstoupit dovnitř.

Apoštol Pavel vyznává, že Ježíšovo jméno převyšuje každé jiné, je hodné nejvyšší úcty, proto se před ním skloní každé koleno… Ježíš je totiž jediný, kdo disponuje Boží mocí. V našich končinách si lidé z úcty k Ježíšovi jeho jméno nedávají. Ale můžeme být a jsme pokřtěni v jeho jméno a tak máme účast na jeho moci. Touto mocí však nevládneme. To Bůh vládne v nás a skrze nás Duchem svatým.

Jméno Ježíš nese první den občanského roku. Nový den a nový rok tak zahajujeme ve jménu Ježíšově, které znamená – Bůh je naše záchrana. Jako jiná jména představují vlastnosti svých nositelů, jméno Ježíš zmocňuje ke spáse. Zachraňuje. Pomáhá. Vysvobozuje.

Hledejme tedy útočiště v Kristu a jeho spásné moci pro sebe i pro druhé. Nejen na počátku roku, ale každý den v blízké i vzdálenější budoucnosti. Amen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *