Svátosti

Bůh vynesl na světlo tajemství stvoření, naplněného v Ježíši Kristu, skrze církev, v jejímž svátostném konání můžeme k Bohu ve víře přistupovat svobodně a s důvěrou (Ef 3,9nn). Ve svátostech má církev již nyní v přítomnosti podíl na věčném životě, „kdy očekává blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Tt 2,13).

Svátost křtu

„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“ Ř 6,4-5

Křest je svátost první duchovní obrody, která znamená včlenění do Kristova lidu, přijetí milosti Kristova kříže a vzkříšení a z toho plynoucího závazku.

Stojí na počátku cesty osobního vztahu k Bohu, jehož působení křtěnec vidí a prožívá zejména s obcí a jejím duchovním. Proto kromě pečlivé přípravy před křtem je důležitá i následná duchovní péče o pokřtěné.

Doporučené minimum k přípravě křtěnců (rodičů, kmotrů) představuje: Vyznání víry CČSH, Otčenáš, Desatero a učení o svátostech křtu a večeře Páně, průběh obřadu podle Agendy CČSH.

Před křtem dospělého je třeba tolika setkání, aby křtěnec sám vyznal svou víru a vyjádřil touhu přijmout křest a plnit závazek z něj vyplývající, tj. život v církvi a přijetí jejího spirituálního života a věrouky.

Za nedospělého skládají slib víry rodiče a kmotr (kmotři – minimálně osmnáctiletí). „Dospělost“ v tomto případě znamená vědomě vyznat víru a učinit křestní slib.

Svátost křtu je základem křesťanského života, otevírá přístup k ostatním svátostem.

Svátost biřmování

„Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ 1 K 12,7-11

Ve svátosti biřmování upevňuje Duch svatý křesťana na cestě víry a uděluje mu dary ke službě v církvi i ve světě. Svátostné jednání otevírá nitro člověka pro působení Ducha svatého. Biřmovanec vyznává svou víru, prosí o dary Ducha svatého a vyjadřuje slib věrnosti církvi.

Svátost biřmování potvrzuje svátostné působení v životě věřícího člověka, které bylo započato křtem, to je přijetím do obecenství Božího lidu – církve. Přijal-li biřmovanec svátost křtu jako nemluvně, je pro něho biřmování současně potvrzením křestního slibu.

Svátost biřmování je přijímána jedenkrát v životě a předchází jí svátost křtu, zpravidla též svátost pokání a svátost večeře Páně.

Svátost pokání

„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Mt 3,2

„Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. … Ať usedne a ztichne.“ Pláč 3,26

Pokání jako čin lítosti, doznání vin, předsevzetí nápravy života a smíření s Bohem, s bližními i se sebou samým, je plně v Boží správě. Je to Bůh, kdo odpouští, vymazává hříchy a ukazuje příležitost k narovnání toho, co bylo pokřiveno. Církev (duchovní, obec) pomáhá kajícníkovi k odvaze hříchy rozpoznat, doznat, přijmout odpuštění a usmířit se. Svátost pokání je naplněna přijetím odpuštění a smířením. Důsledkem pokání je obnovená láska a důvěra ke Kristu, projevující se ve vztazích k lidem laskavostí a ochotou odpouštět.

Podmínkou udělení a přijetí svátosti pokání je víra, že Bůh může odpustit i to, co lidé neodpouštějí, a že jeho odpuštění obnovuje život.

Svátost večeře Páně

„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 1 K 11,23-25

Večeře Páně je hod lásky s Ježíšem Kristem, který je reálně přítomen, aby věřící vedl a svou láskou proměňoval. Jako nás pokrm a nápoj sytí k životu časnému, tak Ježíš Kristus, který je chlebem z nebe, nás sytí duchovně k životu věčnému. „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“ (J 6,35). Přijetí chleba a vína při svátosti večeře Páně sjednocuje s Ježíšem Kristem a tak znovu oživuje církev jako tělo Kristovo. Zároveň otevírá přístup Boží lásce do našich srdcí a přináší vnitřní sílu a radost do každodenního života.

Podmínky udělení svátosti:

1/ Víra v Krista a křest v křesťanské církvi,

2/ Duchovní péče a katecheze před prvním přijímáním večeře Páně u dětí i dospělých,

3/ Kajícnost zahrnující zpytování svědomí, doznání hříchů, lítost nad nimi a smíření s Bohem i bližními,

4/ Touha po novém životě v Kristu.

Příprava dětí k prvnímu přijetí svátosti večeře Páně předpokládá duchovní péčiakatechezi(prvouka a vybrané části dějepravy ze Starého i Nového zákona související s pochopením této svátosti přiměřeně věku dítěte). Tato příprava je naplňováním křestního slibu a vede k pokání, jehož součástí má být zpovědní zrcadlo.

Časově svátosti večeře Páně předchází křest a pokání. S ostatními svátostmi může být úzce spjata (zejména svátost útěchy nemocných).

Svátost manželství

Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ Ef 5,31-33

Ve svátosti manželství se jeden muž a jedna žena přijímají jako dar a pomoc od Boha, odevzdávají své manželství Bohu a dobrovolně se před Bohem a před lidmi zavazují, že setrvají v tomto manželství až do smrti jednoho z partnerů. Bůh jejich manželství posvěcuje, dává jim sílu ke snášení dobrého i zlého a uděluje své požehnání. Svátost si udělují snoubenci vzájemně.

Svátost manželství si udělují muž a žena za asistence duchovního a dvou plnoletých svědků po předložení buď oddacího listu nebo osvědčení k uzavření církevního sňatku.

Podmínkou k udělení svátosti manželství je křest a zpravidla členství v CČSH alespoň jednoho ze snoubenců. V případě rozvedených se nevyžaduje dispens, ale svátost pokání.

Svátost útěchy nemocných

Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ Jk 5,14-16

Svátost útěchy nemocných, přijímaná ve víře, posiluje nemocného duchovně i tělesně. Je určena nejen umírajícím, ale i vážně nebo dlouhodobě nemocným, těm, kdo se chystají na operaci apod. Neboť má i uzdravující účinky.

Nemocný je Duchem svatým posilován skrze Boží slovo a modlitby a utvrzován ve víře ve všemocného Boha.

Podmínkou přijetí této svátosti je víra a touha nemocného či psychicky vyčerpaného člověka. Předpokladem je křest. U nepokřtěných nejde o svátost, ale o modlitbu za nemocného dle Písma (Jk 5,14-16). Překážkou není ani věk ani skutečnost zastřeného vědomí či bezvědomí.

K této svátosti se může připojit svátost pokání a svátost večeře Páně.

Svěcení kněžstva

„V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.“ Sk 13,1-3

Ve svátosti svěcení kněžstva dává Bůh mocí Ducha svatého svěcenci podíl na kněžském, prorockém a pastýřském poslání Ježíše Krista. Boží církev na svěcence přenáší služby kněžství Boží církve. Svěcenec přijímá Boží povolání k jáhenské nebo kněžské službě a s ním posilu, pomoc a dary Ducha svatého.

Svátost svěcení kněžstva předpokládá, že kandidát splňuje biblická hlediska a má schopnost povolání duchovního vykonávat. Dalšími předpoklady jsou vokace, zakotvení v Církvi československé husitské, aktivní účast na životě náboženské obce, uvědomělé rozhodnutí pro duchovenskou službu, předepsané vzdělání a mravní a občanská bezúhonnost.

Svátost svěcení kněžstva předpokládá předchozí udělení svátosti křtu a biřmování, eventuálně jáhenskou službu. V rámci celé přípravy na kněžské povolání počítá s průběžným přijímáním svátosti pokání a večeře Páně.

Pastorální pravidla ke svátostem schválená 6. zasedáním VIII. řádného sněmu CČSH dne 18. října 2014.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *